Nákladní vlak
Bytrica, oblast pohoří Capatini, Rumunsko, srpen 2000
Jdeme po asfaltové cestě směrem k vesničce Bytrica, kde chceme navštivit
pravoslavný klášter. Zhruba čtyři kilometry znamenají hodinu cesty. Asfaltka vede místy
souběžne s úzkokolejkou, určenou pro svoz kamení z nedalekého lomu na hlavní trať. Když
procházíme hned druhé z těchto míst, slyšíme houkat lokomotivu. Otáčíme se. Stará dieslová
mašinka si to šine po trati a za sebou táhne asi 10 prázdných vagónků. Vzpomínám si na jednu
televizní reklamu (pozn. – tehda běžela v TV reklama na Fantu, kde týpci stopli auto, vlak,
loď a nakonec letadlo.) a jen tak z resece vtipkuju s kolegou.
"Aleši, vzpomínáš na tu reklamu s Fantou?"
"Jasně, docela často to běhá v televizi."
"Tak si stopnem vlak, ne?"
"Hahaha, tak to teda jo:o)"
Když natáhnem ruce, lokomotiva dvakrát zahouká, ozve se skřípění brzd a
strojvedoucí vykukuje z okýnka a ukazuje, ať si naskáčem do prvního nákladního vagónku. V
první chvíli si říkám že to snad ani není možné. Fakt akční překvápko. Vezeme se až za
vesnici a při průjezdu malým nádražíčkem máváme na udivené vesničany.
Lesní traktůrek
Rastolica, jižní údolí pohoří Caliman, Rumunsko, červenec 2003
Jsme na začátku dlouhého jižního údolí pohoří Caliman a pod hlavní hřeben
je to odsud 25 kilometrů. Celý den po blátivé lesní cestě. Tady prostě něco stopnout musíme.
Štěstí nám tentokrát přeje. Ani ne po čtvrhodině slyšíme rachotit malý lesnický traktůrek s
ještě menší vlečkou. Asi tak o velikosti dvou přívěsů osobního auta. Zastavuje nám.
Naskakujeme do vlečky – jsme tři takže se tu akorát vlezeme. Řev motoru se mísí s balkánskou
hudbou, která se hlasitě line prehistorického tranzistoráku, pověšeného na zadní části
traktoru. Do toho všeho s částečným úspěchem a za pomocí česko-rumunské konverzace
komunikujeme s jedním členem dvoučlenné osádky traktoru, který s námi jede na vlečce. Prostě
folklór se vším všudy. Když projíždíme kolem masivních betonových základů, dozvídáme se, že
tady bude za pár let dno přehrady. Po patnácti kilometrech se loučíme. Naše další cesta vede
na sever. Traktůrek mizí na jedné z odboček, doprovázen hlasitými balkánskými popěvky.
Zamčeni v pick-upu
Něgrovec – Koločava, Ukrajina, srpen 2002
Jsme v Něgrovci a potřebujeme se dostat do sousední Koločavy. Postup je
klasický. Jdeme po cestě a zároveň stopujeme. Zastavuje nám pick-up, na jehož skříni se
blýská logo "Maggi". Fajn jdeme dozadu.
První postřeh: Zadní dveře mají rozbitý zámek a tak se zamykají na masivní kladku.
Druhý postřeh: Kladka se zamyká zvenku
Třetí postřeh: Nákladní prostor nemá žádná okna
Čtvrtý postřeh: Shrnutí postřehu jedna až tři říká, že pojedeme zamčení v tmavém nákladním
prostoru bez oken.
Jdem do toho! Uvnitř je celkem sauna, a ven se dá koukat jen skrz malé škvíry ve dveřích.
Jen čekám kdy odbočíme do nějakého uzavřeného dvorku a budeme se skládat na "propuštění".
Nic takového se však nekoná a tak bez problémů vystupujeme v Koločavě na návsi.